Listopad 2013

Velryba a hrot harpuny

27. listopadu 2013 v 11:17

Kdysi šel jeden muž, který si vyrobil pěkný hrot harpuny, na lov. Na jedné ledové kře vypátral velrybu. Opatrně pádloval blíž, až byl velrybě dostatečně nablízku, aby mohl vrhnout harpunu. Zamířil, hodil, ale velryba zmizela ve vodě. Vytáhl harpunu a spatřil, že jí chybí hrot, rukojeť a plovák však stále byli na svém místě. Hledal tedy velrybu, ale nikde ji nemohl najít. Tiše čekal, zda se znovu nevynoří, pádloval s kajakem kolem ledové kry, ale velryba se neobjevovala.
Rozladěný se tedy vrátil domů. Později večer navštívil svého přítele, slavného lovce. Stále ještě posmutnělý mu vyprávěl o svém zážitku a ztrátě hrotu harpuny. Přítel sáhl se smíchem do kapsy a řekl mu: "Já jsem byl dnes s kajakem na cestě a tys mě pokládal za velrybu. Tedy máš ten svůj hrot."

Vznik Slunce a Měsíce

2. listopadu 2013 v 8:00 | Terry
Před dávnými dobami, ještě než měl svět dnešní podobu, žil v jedné pobřežní vesnici jistý muž. Neměl ženu, ale sestru, do které byl zamilovaný. V noci, když už zhasla lampu, k ní přišel nějaký muž a vyspal se s ní. V temnotě jej nemohla poznat, za každou cenu však chtěla zjistit, kdo to byl. Jednou večer, než zhasla, strčila prst do sazí. Když muž přišel, udělala mu sazemi znamení na tváři. Další den muže hledala a našla svého bratra, jak sedí v mužském domě a celé čelo má od sazí. Dívka byla zahanbená a zároveň i rozzlobená. V hněvu si uřízla jeden prs, dlaho na talíř a podala bratrovi se slovy: "Sněz teď ze mě to, po čem tolik toužíš." Bratr nechtěl a když utekla, pronásledoval ji s talířem v ruce. Dívka zvedla chomáč mechu a zapálila ho, její bratr učinil totéž. Dívka běžela rychleji a rychleji, až vystoupila na nebe a stala se Sluncem. Bratr utíkal za ní, ale jeho pochodeň zhasla a zůstaly jen matně svítící uhlíky, tak vznikl Měsíc.
Měsíc pronásleduje Slunce dodnes, a když se někdy obejmou, dochází k zatmění. Když vrcholí zima, stojí Slunce nízko, ale na jaře a v létě nabývá zase na kráse, což touhu Měsíce ještě zvyšuje. Měsíc nemá, čím by se živil, a tak ubývá, až ho není vidět. Potom mu Slunce podá talíř a živí ho prsem, který na něj dívka položila. Měsíc zesílí a znovu se pustí do pronásledování Slunce, to jej znovu a znovu nechává vyhladovět a posléze ho znovu nasytí.

Nejvyšší bytost

1. listopadu 2013 v 8:00 | Terry
Sibiřské národy věří, že nejvyšší bytost je lidským záležitostem natolik vzdálená, že do života člověka zasahuje jen velmi vzácně, když je například ohrožen vážnou nemocí nebo zlými duchy. Dříve, v mýtické prehistorii, byly vztahy této bytosti k člověku těsnější. Šamani za ní pravidelně cestovali, aby s ní komunikovali. Když jednou lidé porušili tabu, odešla bytost uražena do ústraní na nebi. Podle některých pověstí poslala nejvyšší bytost na zem prvního šamana, aby chránil lidi před hladem, nemocemi a zlými duchy.