Říjen 2013

Magie

31. října 2013 v 9:43 | Terry


Bílá magie * Černá magie


Pán zvířat

31. října 2013 v 8:00 | Terry

Národy Arktidy věří, že zvířata chrání mocný duch, jenž současně ztělesňuje jejich bytost a dohlíží na to, aby lidé se zvířaty správně rituálně zacházeli. Tento pán a ochránce všech zvířat může bránit jejich lovu nebo ho naopak usnadňovat. U národů chovajících soby, jako jsou například Cukrové a Něnci na Sibiři, je ochráncem stád. Naskapiové na Labradoru zobrazují strážce svých stád sobů karibu jako starého muže s bílou bradkou nebo také jako medvěda. Na Tichomořském pobřeží Sibiře a Aljašky se setkáváme se široce rozšířenou pověstí, v níž je pánem moří zabijácká velryba.

Mýtus o Sedně

30. října 2013 v 8:00 | Terry
Dívka Sedna se nechtěla vdávat, proto ji její otec jako trest provdal za psa, a novomanželé odešli na blízký ostrov. Jednoho dne, když její psí manžel nebyl doma, připlul na člunu cizinec a vyzval ji, aby s ním odplula. Sedna nastoupila k cizinci do člunu a odplula z ostrova.
Po dlouhé době připluli k němu do vesnice a Sedna si jej vzala za nového manžela. Brzy však poznala, že její muž není člověk, ale bouřňák, jež na sebe dokáže brát lidskou podobu. Sedna se bála, atak chtěla i od nového manžela utéci.
Mezitím se její otec svou dceru vydal hledat. Když ji objevil, schoval se za skálu a čekal, až bouřňák odletí lovit ryby. Sotva pták odletěl, odešla Sedna s otcem z vesnice, ale vracející se pták, je ještě viděl na člunu. Rozpoutal mocnou bouři, která zmítl člunem sem a tam. Sednin otec, aby se sám zachránil, shodil svou dceru ze člunu do vody.
Sedna e křečovitě držela člunu a prosila otce, aby ji zachránil. Bouře zuřila čím dál víc a otec postupně dceři uřezal všechny prsty. Prsty se však proměnily v tuleně, velryby a narvaly. Než zmizela Sedna ve vlnách, vypíchl ji otec ještě jedno oko. Dívka klesla do světa na mořském dně, tam se stala paní a ochránkyní mořských savců, kteří byli kdysi jejími prsty.
Sednin otec se mezitím vrátil do své vesnice a uložil se ve stanu. Tu přišla vlna a strhla ho do moře. Nyní žije v Sednině podmořském paláci, do něhož střeží vchod její pes.
Sedna většinou přenechává lovcům velkoryse svá zvířata, ale někdy, když lovci zraní duši zvířat, tak jim je nevydá. Když je lovných zvířat málo, musí se do Sednina sídla vydat šaman a poprosit ji o uvolnění zvířat. Někdy se Velryby a tulení zachytí také v Sedniných vlasech, jež člověk znečistil. Potom musí sednu opět navštívit šaman a vlasi ji rozčesat, aby se zvířata opět osvobodila.


Dionýsos - bůh vína a veselí

29. října 2013 v 8:00 | Terry
Eurípidés popisuje Dionýsa jako "velice mírného a zároveň hrozivého". Při svátcích, které se na jeho počest konaly, upadali jeho ctitelé do extáze a táhli divoce krajem. Dionýsos symbolizoval vášeň a bezuzdnost. Byl uctíván rovněž v tajných mystériích, která se udržela ž do římských dob. Jeho asociace s plodností, vedla k identifikaci s mužskými bohy plodnosti z Blízkého východu, například s egyptským Osiridem nebo Tammuzem či Dumuzim v Mezopotámii a Sýrii.

Odysseus a Kyklopové

28. října 2013 v 8:00 | Terry
Při návratu z Tróje na rodnou Ithaku prožil hrdina Odysseus spoustu dobrodružství. Jednou přistál se svými muži u ostrova, na němž žili Kyklopové, jednoocí obři obývající jeskyně. Při hledání potravy pronikli muži do Polyfémovy jeskyně. Když Polyfémos večer přihnal zpět svá ovčí stáda, zatarasil vchod obřím kamenem. Objevil Řeky a sežral dva z nich k večeři a dva pak k snídani. Řekové byli v bezvýchodné situaci, neboť nedokázali skálu odvalit.. ale chytrý Odysseus vymyslel plán. Polyféma opil, když se ho obr ptal, jak se jmenuje odpověděl "Nikdo". Potom obru vypíchl oko rozžhaveným kůlem. Když ostatní Kyklopové uslyšeli jeho křik, ptali se ho, kdo jej zranil, odpovídal: "Nikdo", a tak mu žádný z nich nepomohl. Odysseus a jeho druhové unikli, když obr příští ráno vypouštěl ven své ovce. Polyfémos ho proklel a jeho otec Poseidon jej pak nechal deset let bloudit po moři.

Smrtící pohled Medúzy

27. října 2013 v 8:00 | Terry
Medůza byla jednou ze tří Gorgon, ženských oblud s hady místo vlasů. Každý, kdo se na ni podíval, zkameněl. Dokázal ji zabít teprve Perseus, syn Dia a smrtelnice Danae. Zlá král Polydektés dal Perseovi za úkol přinést hlavu Gorgony. Hermes a Athéna mu při tom pomáhali a vybavily ho srpem, pytlem, pláštěm, který ho ukryl, okřídlenými sandály, aby mohl uniknout a štítem. Perseus srazil Medúze hlavu lstí. Nedíval se přímo na ni, ale na její odraz ve štítě. Hlavu schoval do pytle. Při návratu spatřil Andromédu, připoutanou k mořskému skalisku. Měla být obětována mořské obludě k usmíření Poseidóna, neboť její matka se chlubila, že je krásnější než mořské nymfy. Perseus odkryl Medúzinu hlavu a obluda zkameněla. Zachránil Andromédu a oženil se s ní. Doma zabil stejným způsobem Polydekta a poté odevzdal Medúzinu hlavu Athéně, která ji pak nosila jako odstrašující výstrahu pro své nepřátele na hrudním pancíři.

Iáson a Médeia

26. října 2013 v 8:00 | Terry
V Kolchidě hlídal drak Zlaté rouno, kůži ze zlatého berana, jež patřilo králi Aiétovi. Peliás, tyran v Iolku, po rounu toužil a poslal svého synovce Iásona, aby mu ho přivezl. Iáson si na cestu postavil loď Argó a jako posádku najal 50 válečníků, slavné argonauty. Po řadě dobrodružství přistála posádka v Kolchidě. Král Aiétés slíbil Iásonovi Zlaté rouno, pokud splní různé úkoly: měl zorat pole s královými býky s bronzovými kopyty a dštícími oheň, zasít dračí zuby a pobít obry, kteří z nich vyrostou. Do Iásona se zamilovala králova dcera Médeia. Byla to čarodějka, a tak mu pomohla kouzelným zaříkáváním a nápoji. Poté uspala draka a Iáson rouno ukradl. Aiétés je pronásledoval, ale Médeia zabila vlastního bratra Apsyrta, rozsekala ho a kousky mrtvoly naházela do moře, aby Aiétovu loď zdržela. Aiétés přerušil pronásledování, aby posbíral části synova těla a argonauti unikli.
Po příjezdu do Iolku Iásón a Médeia přísahali, že pomstí smrt Iásonova otce, kterého Peliás zabil. Médeia zosnovala krutý plán. Peliovým dcerám namluvila, že mohou stárnoucího otce kouzlem omladit. Musí však napřed svého otce rozsekat a uvařit. Pošetilé dcery souhlasily, otce zabily a vařily. Tu jim Médeia prozradila, že je ošálila. Lid povstal a vyhnal Iásona a Médeiu z Iolku. Uprchli do Korintu. Tam se usadili a měli děti.
O řadu let později korintský král Krejón nabídl za ženu Iásonovi svou dceru Glauku. Sňatek byl politicky výhodný, a tak Iáson souhlasil. S Médeiou se chtěl rozvést a poslat ji do vyhnanství.
Podle Eurípida to Médeiu natolik rozlítilo a popudilo, že se strašlivě pomstila. Nejprve poslala Kreontovi a Glauké oděvy, které spálily jejich těla. Aby ještě více zasáhla svého manžela, zabila pak jejich děti. Ujela na voze taženém draky , vysmívajíc se zlomenému muži.

Asklépios - bůh lékařství

25. října 2013 v 8:00 | Terry
Od 4. století př. N. l. se svatyně v Epidauru stala významným poutním místem pro nemocné, podobně jako dnes Lurdy. Nemocní doufali, že je bůh Asklépios smrtelník, kterého v léčebném umění vyučil kentaur Cheirón. Podle jiné báje byl jeho otcem Apollón. Asklépiův kult vzkvétal a roku 293 př. n. l. byl oficiálně zaveden v Římě. Asklépia prý zabil Zeus bleskem poté, co zpychl a zkoušel probouzet k životu mrtvé.

Oidipova tragédie

24. října 2013 v 8:00 | Terry
Delfské orákulum předpovědělo králi Láiovi a královně Iokastě, že až jejich syn dospěje, zabije otce a bude spát s matkou. Když se tak královskému páru narodil syn, odložili jej v horách, aby tam zemřel. Probodli mu nohy a svázali mu je dohromady. Dítě našel jeden pastýř a odnesl jej do Korintu, kde je adoptoval král Polybos a královna Meropé. Dali mu jméno Oidipus ("s oteklýma nohama"). Když Oidipus dospíval, posmíval se mu jeden cizinec, že není Polybovým synem, Oidipus se poté dotázal orákula v Delfách, a to mu odpovědělo, že zabije svého otce a bude spát se svou matkou. Oidipus, přesvědčený, že tím jsou Polybos a Meropé, z Korintu odešel. Cestou do Théb se dostal do sporu s cizincem, který ho urazil. V hněvu Oidipus muže zabil, čímž splnil první díl věštby, neboť tím mužem byl Lájoš, jeho otec.
V tu dobu terorizovala Théby Sfinx, obluda původem z Egypta. Kdo nedovedl odpovědět na otázku: "Co chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?" toho zardousila a sežrala. Mnoho Thébanů ji padlo za oběť. Ale Oidipus dokázal otázku zodpovědět: je to člověk, jenž zprvu leze po čtyřech, pak chodí po dvou nohách a ve stáří se opírá o hůl jako o třetí nohu. Sfinx se v hněvu vrhla ze skály. Jásající Thébané provolali Oidipa králem. Oženil se s královnou Iokastou, která nedávno ovdověla - a tak se naplnila druhá část věštby.
Za nějakou dobu začaly delfy sužovat epidemie, sucho a hlad. Delfská věštírna řekla, že k odvrácení zla musí být vyhnán Láiův vrah. Oidipus ho začal hledat a brzy se dozvěděl od slepého věštce Teiresia a pastevce, který ho jako dítě zachránil, strašlivou pravdu. Iokasté se oběsila a Oidipus si po strašném poznání vypíchl oči a odešel z Théb.

Únos Persefony

23. října 2013 v 8:00 | Terry
Démétér, bohyně zrna a orby a sestra Dia, Poseidóna a Háda, měla dceru Persefonu. Jednoho dne, když Persefoné trhala s družkami květiny, ji unesl Hádes do podsvětí. Démétér byla velice sklíčená a táhla celou zemí hledajíc svou dceru. Devět dní tak chodila, nejedla a nepila. Desátého dne potkala slunečního boha Hélia. Ten ji vyprávěl, že Persefonu unesl s Diovým svolením Hádes. Zdrcená Démétér odešla z Olympu a převlečená za starou ženu jménem Dósó putovala dál světem smrtelníků.
Přišla tak do Eleusíny, kde ji na prosby své dcery přijal král Keleos. Dózo se stala služebnicí královny Metaneiry. Když ji královna uviděla, rozpoznala její božský majestát a prosila ji, aby se posadila, pojedla a napila se. Avšak Démétér, stále ještě truchlila nad strátou své dcery, odmítla a nepromluvila, dokud si otrokyně jménem Iambé nezdvihla šaty a Démétéru nerozesmála. Démétér zůstala v paláci jako chůva malého prince Démofonta. Aby mu zajistila nesmrtelnost, mazala ho ambrosií a v noci ho tajně pokládala na žhavé uhlíky v krbu.
Jednou v noci ji Metaneira překvapila, právě když kladla prince na oheň. Královna zděšeně vykřikla, bohyně rozzlobeně zdvihla dítě a vysvětlila královně, že její syn nyní zůstane nesmrtelný. Démétér odhalila svou totožnost a opustila palác. Na počest bohyně byla zavedena eleusínská mystéria.
Démétér, zaplavena znovu smutkem, odmítala nechat růst obilí a ovoce. Lidé začali hladovět, a tak musel zasáhnout Zeus. Chtěl Persefoně povolit návrat k matce, pokud za svého pobytu v podsvětí nic nepojedla. Avšak Hádes pannu přemluvil, aby snědla jadérko z granátového jablka - symbol manželství. Zeus se přesto rozhodl pro kompromis: dvě třetiny roku měla Persefoné trávit u své matky , na zbytek roku se musela vrátit k Hádovi. Avšak Démétér truchlí pokaždé, když se její dcera musí navrátit do podsvětí. V té době se na světě nerodí žádné plody a nastává zima.