Květen 2011

Bayard - Tajemný kuň z legend

14. května 2011 v 20:52 | Terry

Jde o kouzelného koně, který se objevuje ve Středověké a renesanční poezie. Bayardi se objevují v Chansone de geste, jsou známi svým duchem a nadpřirozenou vlastností přizpůsobit svou velikost jezdci.

Bayardi se poprvé objevují ve vlastnictví Renauda de Montauban ve starém francouzském chansonu ze dvanáctého století Les Quatre Fils Aymon ("The Four Sons of Duke Aymon"(Čtyři synové Duka Aymona)). Jediný kůň byl schopen uvézt najednou Renauda a jeho tři bratry (čtyři Aymonovy syny) a porozumět lidské řeči. Jak se jeho práce blíží ke konci je Renaud nucený postoupit Bayarda Charlemagneovy, který potrestá koně tím, že mu kolem krku uváže velký kámen a donutí ho vstoupit do řeky. Bayard však rozbije kámen svými kopyty a uniká navždy žít do lesa.

V Chansonech, které následovaly byl Bayard nejprve vyhrán Renaudovým synovcem, kouzelníkem Maugrisem, než byl věnován samotnému Renaudovy .

V Bulfinch's Mythology (kolekci prací Thomase Bulfinche z roku1855) je získání Bayarda Renaudem popsáno takto: přestrojený Maugris (který předtím získal Bayarda) řekne Renaudovi, že se po lese toulá divoký kůň, omámený kouzlem. A že tento kůň patří Amadísu Waleskému (legendárnímu rytíři) a může být získán pouze rytířem z Amadísova rodu. Rinaldo nakonec kone získá tím, že jej povalí na zem a tak zruší jeho omámení.

Bayard se také objevuje v epické rytířské básni Luigiho Pulčího, Mattea Maria Boiarda a Lidovica Ariosta.

U města Sonant v Belgii stojí skála s názvem "Bayad rock" (Bayardova skála), velké rozštěpený skalní útvar, o kterém se říká, že byl rozpůlen Bayardovým kopytem.

V dalším městě, které se nachazí níže po proudu řeky Namur, stojí místní slavná socha "Kůň Bayard a A čtyři Aymonovi bratři" hned naproti muzeu River Museum. V samotném Valonsku existuje množství míst pojmenovaných podle legendy o Aymonových čtyřech bratřích a Bayardovi.
Legenda o Bayardovy je také oslavována v mnoha dalších belgických městech, kupříkladu ve městě Dendermonde v regionu Flemish, kde se každých deset let koná velký průvod. Stejně tak je tomu v Mechelenu a Athu. A v Ghentu a Grembergenu stojí Bayardovy sochy.

Za zmínku též stojí "Blind Yard" jež je součástí Lincolnshireského folkloru, konkrétně třeba vesničky Byard's Leap.
Označení Bayard se také v pozdním třináctém století začalo užívat jako pojmenování koní, jejichž srst byla hnědočerveně zbarvena a měli černou hřívu a ocas. Bayard ztratil něco ze svého lesku a kouzla hrdinného koně a začal bát v anglické literatuře spojován s hloupým a jankovitým koněm.

Chaucer jako první použil Bayarda jako jméno Troilusova koně v epickém díle Troilus a Kriseida. Stejně tak použil Bayarda ve svém díle Canterburské povídky (1387-1400).