Červenec 2009

Atlantida

30. července 2009 v 10:46 | Pussycat

Bohatou ostrovní říši Atlantidu obývali údajně ctnostní lidé, pyšnila se zlatými zdmi a stříbrnými chrámy, výletními zahradami a dostihovou dráhou. To všechno v hněvu zničil týž bůh, který ostrov kdysi stvořil. Příběh Atlantidy je dobře znám, avšak tajemstvím zůstává, kdy a kde tato dokonalá země existovala, nebylo-li to jen v lidské fantazii.
Už déle než dva tisíce let se v evropské civilizaci vypráví legenda o idylickém zlatém věku, jejž prožívali obyvatelé báječné bohatého kontinentu - dokud ho z povrchu zemského nesmetla náhlá katastrofa. Vzestup a pád Atlantidy, jak jej ve 4. století př. n. l. vylíčil řecký filozof Platon, inspiroval přibližně dvě tisícovky knih a mnoho lidí zasvětilo pátrání po tomto ostrově bezpočet let. Badatelé už vytipovali víc než čtyřicet míst, kde se legendární utopická říše mohla nacházet, avšak dosud schází jediný doklad, že vůbec existovala. V dialozích Timaios a Kritias ze 4. století pr. n. 1. poskytuje Platon první písemné svědectví o ostrovu "větším než Libye a Malá Asie" dohromady a lidech, kteří těží z jeho hojnosti. Když se prý na počátku rozdělovala
země, dostal Atlantidu Poseidon, bůh moře a zemětřesení. Všichni Atlanťané vzešli z jeho manželství se smrtelnicí Kleito.Podle Platona se Atlantida nacházela za Héraklovými sloupy (dnešním Gibraltarským průlivem) a jako námořní velmoc ovládala Středomoří až po Egypt a Malou Asii. Měla značné přírodní bohatství i hojnost potravy. Před severními větry ji chránily vysoké hory, na loukách se pásla zvěř, také koně a sloni a pila z jezer a bystřin. Deseti krajům tohoto ostrovního ráje vládlo deset králů a jejich obyvatelé žili v naprostém souladu. "Pohrdali vším kromě ctnosti ... a málo se obírali myšlenkami na zlato a jiný majetek." Atlanťané nebyli jen ideálními občany, ale také vynikajícími jezdci a zručnými kormidelníky.Za čas jim ale přestaly stačit všechny ty hojné dary, jichž se jim dostalo, a pokusili se ovládnout svět. V rozhodující bitvě se s Atlantidou střetly jediné Athény a zvítězily. Poseidon obrátil svůj hněv proti ostrovu - kolem roku 9500 př. n. 1. Atlantidu postihla strašlivá katastrofa a země beze stop zmizela ve vlnách.Platon trval na tom, že tento příběh je pravdivý, a odvolával se na vyprávění,které před dvěma stoletími od
kohosi slyšel athénský státník Solon a které posléze kolovalo v ústním podání. Máme-li vzestup a pád Atlantidy považovat za historickou skutečnost (přestože v pravdivost toho vyprávění nevěřil ani Platonův žák Aristoteles), je třeba najít odpověď na dvě otázky: kdy a kde Atlantida existovala.Ne
jstarší známá civilizace se vyvinula na území dnešního Iráku kolem roku 3500 př. n. l a žádný z dosud objevených pozůstatků prvních větších komunit nepochází z doby před rokem 7000 př. n. l. V roce 9500 př. n. l. také neexistoval athénský městský stát a nemohl tedy vést válku s Atlantidou. A konečné, koně Evropa poznala až v době bronzové (tedy kolem roku 3000 př. n. l.), přestože se o nich Platon ve svém podání často zmiňuje.Pokud jde o umístění Atlantidy, zásadní obtíž spočívá v tom, že Platon ji vytrvale klade za Héraklovy sloupy, což je v rozporu se současným bádáním, jež se zaměřilo jednak na řecký ostrov Théra (Santorin) a jednak na Tróju. V roce 1992 zveřejnil Eberhard Zangger, německý geoarcheolog (obor spojující archeologii se zkoumáním změn v krajině), v knize Příval z nebes výsledky svého desetiletého pátrání po skutečném umístění Atlantidy. Tvrdí, že Platonovu popisu atlantské lokality odpovídá Trója. Ta se nachází v Malé Asii na sever od planiny ležící při mořské úžině, je bičována ostrými severními větry a v její blízkosti tryskají horké a studené prameny. Přesvědčivěji Zangger argumentuje ve prospěch hypotézy, že pod názvem Héraklovy sloupy byl Gibraltarský průliv znám až kolem roku 500 př. n. l. Předtím se tak prý označovaly Dardanely, úžina oddělující Evropu od Asie a vedoucí do Černého moře. Pokud jde o Platonovo tvrzení, že se Atlantida (na rozdíl od Tróje) potopila do moře, Eberhard Zangger dovozuje, že
kolem roku 1200 př. n. I. náhlé záplavy skutečně zalily níž položené části Tróje. Zanggerovy teorie je teprve třeba plně zhodnotit; než se tak stane, nejpravděpodobnějším kandidátem pro někdejší Atlantidu zůstává Théra. Existují totiž četné podobnosti mezi Platonovým popisem legendárního ostrova a archeologickými pozůstatky egejské civilizace doby bronzové (3000-1500 př. n. l). Průzkum thérského Akrotiri, který vede řecký archeolog profesor Marinatos, odhalil zbytky rozsáhlého města 7. doby bronzové, o němž se předpokládá, že bylo významným obchodním střediskem minojské civilizace. O tehdejší prosperitě ostrova Théry svědčí zdejší dvou i třípatrové domy, bohatě zdobené freskami. Kolem roku 1500 př. n. l. však ostrov postihla katastrofa - s velikou silou vybuchla místní sopka a značnou část ostrova pohltilo moře. Dataci 9000 let před Solonem, jak ve svém příběhu Atlantidy udává Platon, nevyhovuje Trója ani Théra. Podle jedné z teorií za to může prostý omyl - jedna nula navíc. Pokud by byl totiž Platon řekl 900 let před Solonem, časový údaj by přesně souhlasil pravé s výbuchem na Théře. Nejspíš nikdy nedokážeme s jistotou určit, zda Platon popisoval skutečnost či smyšlenku. Kdyby se ale podařilo mimo jakoukoli pochybnost prokázat, že se v dataci stala chyba a že označení Héraklovy sloupy se původně nevztahovalo ke Gibraltarskému průlivu, bylo by možno záhadu Atlantidy vyřešit.




Zdroj: Záhadná místa, potvory a jiné

Egyptský horoskop

16. července 2009 v 9:11 | Pussycat
V kultuře starého Egypta byla astrologie považována za dar bohů. Jednotlivá znamení byla spojována s různými bohy a jejich vlastnostmi. K určitému božstvu bylo vždy přiřazeno i vymezené období roku. Znamení bohů bylo celkem jedenáct. Každé z nich mělo vlastní charakteristiku, která vycházela jednak z egyptské kultury a jednak z pozorování lidského chování.

Starý Egypt má pro své obdivovatele přímo magické kouzlo. Inspirují se jím malíři, architekti, filmoví tvůrci i módní návrháři. Je pravda, že hloubka poznání v této kultuře je přinejmenším pozoruhodná. Vyzkoušejte starý horoskop, kterému věřili tehdejší Egypťané. Třeba zjistíte, že lidská zkušenost překonává bariéru věků.




Amon - Ra

(30.1. - 1.3.)

Amon byl jeden z hlavních stvořitelů života na zemi. Jeden z nejvyšších bohů, později i nejvyšší. Bůh, který vznikl jako první a jehož podstatu nikdo nezná, stvořitel a Pán světa.

Zobrazován bývá v lidské podobě s korunou na hlavě, slunečním kotoučem a dvěmi pštrosími péry. Amonovým posvátným zvířetem byl Beran, zobrazovaný obvykle v podobě sfingy. Centrem Amonova kultu byl Karnak, kde se nachází i velká alej beraních sfing.

Lidé narození v tomto znamení jsou originální, všímaví, nezávislí, mají spoustu zajímavých myšlenek. Potřebují někoho, kdo jejich originální nápady dotáhne do zdárného konce. Chtějí být zajímaví pro své okolí- blízké i vzdálenější. Snaží se dosáhnout vůdčí pozice a přitom o sobě skrytě pochybují. To však za žádných okolností nedají najevo. Ba dokonce to popřou, pokud by to o nich někdo řekne.

Touží po rodinném životě a zároveň chtějí být zajímaví pro druhé pohlaví. Většinou zůstávají s jednou láskou, ale mají rádi obdiv i jiných. Hlavně v době mezi 22. a 29. rokem života. Hledají v druhém člověku jednoho z rodičů, muži matku a ženy otce. Často si i během života uvědomují svoji roli matky či otce a vypořádávají se s vlastním vztahem k rodičům.

Mut

(2.3 - 3.4.)

Krásná bohyně Mut, manželka boha Amona, je patronkou lidí, ke kterým se osud často nestaví spravedlivě. Obdařila je proto bojovným duchem, vynikajícím intelektem, skvělou intuicí a značnou bojovností. Díky těmto vlastnostem se její zrozenci dostávají na výsluní světa častěji než ostatní. Výrazné osobité kouzlo a nepřehlédnutelné charisma jim pomáhají překonávat obtíže života více než spolehlivě. Těmto lidem nikdo neodolá, snad proto jsou velkými svůdníky a svůdnicemi. Nicméně jejich volba životního partnera většinou není nejšťastnější. Měli by být opatrnější a svou lásku a horoucí srdce nenabízet celému světu. Tito lidé jsou praktičtí, své povinnosti a úkoly si dokážou mistrně zorganizovat. Vždy jsou mezi prvními, nic jim neunikne. Jen oni objeví nové možnosti tam, kde druzí vidí vyprahlou poušť. Jejich špatnými vlastnostmi jsou značná netrpělivost, podrážděnost až zlostnost. Nedej bůh, když někdo okamžitě nepochopí, co chtějí nebo zamýšlejí. Dokážou pak dát najevo svou nelibost s patřičnou dávkou jízlivé ironie. Zásadně se nezabývají myšlenkou, že druzí nemuseli být tak rychlí a bystří jako oni. Na druhou stranu pouze lidé narození ve znamení bohyně Mut se starají o druhé s dojemnou péčí a dokážou jim poskytnou účinnou pomoct v pravou chvíli. Nejšťastnější léta prožívají mezi 40. a 50. rokem života.