Jericho

20. června 2014 v 21:03 | Terry
Jedná se o jedno z nejstarších měst vůbec, když jej kolem roku 1930 objevili archeologové, původně se domnívali, že město pochází ze 13. stol. př. Kr. a jedná se o město které bylo zmiňováno v biblickém vyprávění v knize Josue. Po bedlivém zkoumání se však ukázalo, že jsou tyto zříceniny ještě asi o 1000 let starší.

Jericho se skrývalo pod kopce, který se nazývá Tel es-Sultan a najdeme jej asi 2 km severozápadně od dnešního Jericha. V roce 1950 byly pod vedením Kathleen Kenyonové vedeny vykopávky z nichž vyplývá, že Jericho je nejen starší, než byl Josue, ale je to jedno z nejstarších měst v celosvětovém měřítku.

Vědci se domnívají, že zde mohli sídlit kočovní lovci, kteří si zde zřídili kultovní místo, a to už 9000 př. Kr. Kolem roku 7000 př. Kr. se zde pak nalézalo stálé osídlení. Domy tvořily hliněné cihly, které podpíraly dřevěné fošny. Město bylo obehnáno zdí o délce 800 metrů, kterou doplňovala masivní kamenná věž s průměrem a výškou asi 9 metrů.

Na rozdíl od života zažitého zvyku dřívějších nomádů, zdejší lidé v tomto městě se částečně živili i obděláváním půdy. Archeologové našly zbytky nástrojů, které tuto činnost dokládají - zbytky motyk a kamenných srpů, a také kultivované druhy pšenice a ječmene. Tato oblast se k zemědělství hodila díky podzemním pramenům, díky nimž bylo možné vytvořit vzkvétající oázu uprostřed vyprahl Jordánské pouště. Pravděpodobně zdejší obyvatelé také přišli na to, jak lze zdejší půdo zavlažovat. Postupem času zdejší lidé směnili svůj kočovný život za zemědělství.

V 7. století bylo na troskách původního osídlení, které zřejmě zničil oheň, vystavěno nové a větší město. I v pozdějších dobách bylo město obnovováno nebo znovu vystavováno. V 1. století př. Kr. vybudoval 1,5 km jižně od Jericha svůj palác římský místodržící v Judeji Herodes Veliký, kde také v roce 4. př. Kr. zemřel. V roce 1950 byla při vykopávkách část tohoto paláce objevena. V 8. st. po Kr. vznikl poblíž luxusní palác kalifa Hišama.
 

Klášter Meteora

19. června 2014 v 8:35 | Terry
Název Meteora znamená "vznášející se ve vzduchu" a kláštery Meteora se opravdu téměř dotýkají nebes. Na nepřístupných a strmých skalách, jejichž vrcholy se nachází ve výšce okolo 300 metrů na okraji pohoří Pindos v Thesálii, z jejich vrcholků můžete snadno přehlédnout velkou část středního Řecka, údolí Pencios, které se nachází přímo pod horami nevyjímaje. Pokud jste chtěli dříve klášter navštívit, museli jste šplhat po nebezpečných žebřících, upevněných na skále, mnohdy dlouhých i více než 30 metrů, až do roku 1920 neexistovala jiná cesta, jak se na skalní vrcholy dostat. Pokud hrozilo jakékoli nebezpečí bylo možné tyto žebříky vytáhnout a klášter se tak zcela odřízl od okolního světa. Druhou možností, jak zdolat nezměrnou výšku skalních stěn bylo cosi jako primitivní výtah, návštěvníci byli vytahování na lanech v houpajících se sítích.

Sítě i v současnosti slouží k dopravě nezbytností, ale po první světové válce a poté od šedesátých let se klášter stal turistickou atrakcí, proto k němu byla zbudována nová silnice, která vede z Kalambaky. Dnes je klášter přístupný po schodech, jež byly vytesány do skalních stěn a mostech, jež vedou přes propasti, jejichž hlubiny často vyvolávají závratě. Díky turistickému ruchu však mnoho tamních mnichů klášter opustilo, aby si zachovalo své odloučení od okolního světa. Dnes je komplex spíše muzeem nežli klášterem.

Už od 12. století žili v jeskyních v pohoří Pindos asketi, jež uctívali Boha v ústraní. Avšak zakladatel hlavního kláštera Magalo Meteoron se zde usídlil až kolem roku 1360. Podle legendy Mnicha sv. Anthanasia z hory Athos, vynesl na skalní vrcholky orel nebo dokonce sám anděl. O třicet nebo čtyřicet let později stavbu kláštera dokončil jeho žák , syn srbského krále, Joasaph.

Poté, co si v patnáctém a šestnáctém století oblast Thesália podmanili Turci, vzniklo přes třicet dalších řádových společenství. Během následujících století se však mnoho společenství rozpadlo. V 19. století pak vzbudily kláštery pozornost prvních zvědavců a od té doby přitahovaly stále větší množství návštěvníků.

Zdejší kláštery jsou zbudovány převážně z kamene, zdobí je červené cihlové střechy a galerie, které skýtají dech beroucí pohled do hlubokých propastí. Do skal byly vytesány cisterny, pro zachycování dešťové vody. V roce 1960 byl refektář v Agios Varlaam zrestaurován a proměněn na muzeum. Jak v tomto klášteře, tak i v Metereon si návštěvníci mohou prohlédnout kostely zdobené freskami, jež znázorňují scény z pekla a utrpení mučedníků. V klášteře Agios Nikolaos, který je již opuštěn, se nacházejí fresky pocházející ze šestnáctého století od umělce Theophanise z Kréty.

Většina zdejších klášterů byla určena výhradně pro muže, výjimku tvoří například Agios Stephanos, klášter pro jeptišky, který je dostupný pouze po jediném mostě, který se klene nad závratnou propastí.

Pont Du Gard

17. června 2014 v 21:02 | Terry
V tomto díle se snoubí elegance s funkčností, během výstavby tohoto vodovodu se z něj stalo umělecké dílo. Tento vodovod postavili Římané přes řeku Gard, aby zásoboval město Nîmes, ležící v jižní Francii, čerstvou vodou. Jeho výška činí úctyhodných 49 metrů a délkou dosahuje 275 metrů, původně byl součástí systému vodovodních mostů, který se prostíral na 48 kilometrech, mezi Nîmes a pramenem Eure v blízkosti Uzés.

Pont Du Gard by měl pocházet z doby, kdy vládl římský vojevůdce a prokonzul Agrippa, přítel a zeť císaře Augusta, tedy z období roku 19. př. Kristem. Někteří archeologové toto zařazení však popírají, stavba takových technických kvylit by podle nich měla patřit do pozdější éry.

Nîmes a jeho rozvoj bylo silně ovlivněno místní kulturou boha vodstva, kterému byly přikládány léčivé síly. Podle tohoto boha zvaného Nemausus, město také získalo své jméno. Původní rozloha města za dob Římanů činila 202 hektarů a obývalo jej až 50 000 obyvatel. Podle výpočtů, které archeologové provedly, byl akvadukt schopen každého obyvatele města zásobit neuvěřitelnými 400 litry vody denně.

Pont Du Gard je tvořen třemi řadami arkád, která jsou umístěna nad sebou. Dolní řada je tvořena šesti arkádami, v řadě nad ní se jich nachází jedenáct a horní řadu, které se nachází přímo pod kanále tvoří rovných pětatřicet arkád. Kamenné bloky neprošli žádnou úpravou a bez opracování byly rovnou umisťovány na sebe, výčnělky, které na nich zůstaly byly použity pro upevnění dřevěného lešení. Proto možná působí stavba dojmem, jakoby nebyla zcela dokončena. Voda v této oblasti je velice bohatá na minerály, proto bylo čas od času nutné odstranit usazeniny, které se díky tomu v kanále nahromadily, k tomu nejspíš také velmi dobře posloužily vyčnívající kusy kamenů, které byly na stavbě ponechány.

Samotný akvadukt má spád 1:3000, celkový spád mezi městem a pramenem obnáší 17 metrů. Statici ke svému velkému překvapení zjistili, že most nese pouze jedna ze šesti spodních arkád, neklene se tak přes řeku v devadesátistupňovém úhlu, jak se předpokládalo, ale je mírně zakřiven proti toku vody.

Voda která nakonec dospěla ke svému cíli, tedy k Nîmes, vtékala do okrouhlé nádrže zvané castellum divisorium, jejíž průměr byl asi 6 metrů. Nádrž si stále můžete ve městě prohlédnout, zachovala se v poměrně dobrém stavu. Z této nádrže pak byla voda dále rozváděna pěti zdvojenými potrubími. Ve dně nádrže se nachází tři otvory, archeologové soudí, že nejspíš sloužili k vypouštění usazenin.

Kam dál

Reklama